DSCF9135

Karmel

Karmel je jméno pohoří, které se tyčí téměř 600 metrů nad mořem, několik kilometrů na východ od izraelského přístavu Haifa. V Bibli je symbolem krásy a kypícího života, historie izraelského národa však spojuje Karmel především se jménem proroka Eliáše a jeho zápasem o pravověrnost Izraele s Baalovými proroky – 9. století před Kristem; v Bibli viz 1. Královská 18:
17 Když Achab uviděl Elijáše, řekl mu: „Jsi to ty, jenž uvádíš do zkázy Izraele?“ 18 Ten odvětil: „Izraele neuvádím do zkázy já, ale ty a dům tvého otce tím, že opouštíte Hospodinova přikázání a ty že chodíš za baaly. 19 Ale nyní zařiď, ať se ke mně shromáždí na horu Karmel celý Izrael i čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři sta proroků Ašéřiných, kteří jedí u stolu s Jezábelou.“ 20 Achab tedy obeslal všechny Izraelce a shromáždil proroky na horu Karmel.
V závěru 12. století se v jednom z údolí pohoří usadil hlouček křesťanských poustevníků, kteří připutovali do Svaté země z Evropy, zřejmě spolu s vojsky třetí křížové výpravy. U pramene, nesoucího jméno proroka Eliáše, vytvořili poustevnickou osadu a většinu dne trávili každý ve svém příbytku modlitbou a ruční prací. Uprostřed osady postavili kapli a zasvětili ji Panně Marii, která se tak stala patronkou jejich společenství. Postupně se prvotní společenství přetvořilo v Řád karmelitánů neboli Řád bratří Panny Marie Karmelské. Takto se jméno Karmel přeneslo z významu zeměpisného i na široký okruh těch, kdo se různým způsobem hlásí k odkazu onoho společenství poustevníků, který se postupně rozvinul v bohatou duchovní tradici – karmelitánskou spiritualitu. Kvůli sílícímu náporu Saracénů v polovině 13. století byli karmelitáni přinuceni opustit horu Karmel a přesídlili do Evropy. Tím se také změnil styl jejich života a poslání. Začali se usazovat ve městech a otevřeli se studiu i výuce na univerzitách, kázání a apoštolskému působení. Duchovními vzory a ochránci Karmelu jsou od počátku Panna Maria a prorok Eliáš.

Izrael 2018